Galerie Benedikta Rejta
Před nějakým tím časem jsem poměrně náhodou zavítal do Loun a vzhledem k té nevšední příležitosti (v Lounech jsem byl prvně v životě) jsem si nemohl nechat ujít nedávno skončenou výstavu, která mne přilákala čistě už svým názvem: Surrealismus v Lounech. Nečekal jsem příliš; snad jen vyjma příjemně stráveného dne s trochou kulturního vyžití. Z výstavy jsem v podstatě odcházel spokojen, ale paradoxně z trochu jiného důvodu. Jednoduše galerie, aka přebudovaný pivovar, oslovila mé oči a mozek o poznání více než samotná expozice. Zvláštní úkaz, že?
Vytýkat "surreálné" expozici se nedalo příliš (snad vyjma toho, že míra informací o výstavě a samotných autorech nebyla zrovna nejvyšší). Jistě nevšední, tak trochu náhodná, instalace, zajímavé práce v čele s fotografiemi doplněnými o surrealistickou poezii, malby, skulptury, zvláštní kusy nábytku, zvětšovače fotografií či např. lampy. Pokud si potrpíte na jména, hrubý výčet by mohl znít následovně: Kamil Linhart, Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald nebo Jiří Urban.
Ovšem k tomu zásadnějšímu: důležitějšími se pro mne staly prostory. Ocenil jsem již příchod k budově, a sice ten moderní prostor s prostou prkennou podlahou (člověk si připadá jako na lodní palubě) a betonovými sloupy stoupajícími do výšky. To pravé se však skrývá teprve uvnitř budovy. Vkusné a citlivé přebudování starého pivovaru, v suterénu skloubení starých kleneb a pilířů s prvky, které pivovar jistě dřívě neobsahoval, po celé budově slepá místa, kde nejsou možné průchody, zajímavě řešená okna, výhledy z nich, nádherně uhlazené, jakoby omšelé stěny z betonu. A to nejzajímavější? Bezesporu průchod světla z oken (nebo umělé osvětlení), které neosvětluje záměrně celé prostory, výtah v prvním patře uprostřed místnosti, šachty a další věci. I v případě využití toalety vás překvapí design místnosti a jejího vybavení.
Pro názornější představu příkládám i pár fotografií a věřím, že možná nejeden z Vás, jehož alespoň trochu přitahuje zajímavá architektura, bude chtít uvidět galerii v Lounech na vlastní oči. Pokud tam tedy již někdy nezavítal...
Vytýkat "surreálné" expozici se nedalo příliš (snad vyjma toho, že míra informací o výstavě a samotných autorech nebyla zrovna nejvyšší). Jistě nevšední, tak trochu náhodná, instalace, zajímavé práce v čele s fotografiemi doplněnými o surrealistickou poezii, malby, skulptury, zvláštní kusy nábytku, zvětšovače fotografií či např. lampy. Pokud si potrpíte na jména, hrubý výčet by mohl znít následovně: Kamil Linhart, Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald nebo Jiří Urban.
Ovšem k tomu zásadnějšímu: důležitějšími se pro mne staly prostory. Ocenil jsem již příchod k budově, a sice ten moderní prostor s prostou prkennou podlahou (člověk si připadá jako na lodní palubě) a betonovými sloupy stoupajícími do výšky. To pravé se však skrývá teprve uvnitř budovy. Vkusné a citlivé přebudování starého pivovaru, v suterénu skloubení starých kleneb a pilířů s prvky, které pivovar jistě dřívě neobsahoval, po celé budově slepá místa, kde nejsou možné průchody, zajímavě řešená okna, výhledy z nich, nádherně uhlazené, jakoby omšelé stěny z betonu. A to nejzajímavější? Bezesporu průchod světla z oken (nebo umělé osvětlení), které neosvětluje záměrně celé prostory, výtah v prvním patře uprostřed místnosti, šachty a další věci. I v případě využití toalety vás překvapí design místnosti a jejího vybavení.
Pro názornější představu příkládám i pár fotografií a věřím, že možná nejeden z Vás, jehož alespoň trochu přitahuje zajímavá architektura, bude chtít uvidět galerii v Lounech na vlastní oči. Pokud tam tedy již někdy nezavítal...
Štítky: architecture