10 desek "Luk Santiago" (The Prostitutes)

Kapela The Prostitutes je u nás poměrně zavedeným jménem. Na scéně se pohybují již čtvrtým rokem a od vydání úspěšné debutové desky "Get Me Out Of Here" v roce 2006, resp. po několika populárních klipech, je začala registrovat i širší společnost, kapela posbírala několik tuzemských ocenění a nedá se hovořit ani o propadu u obce hudebních kritiků. Dnes The Prostitutes koncertují doma i v zahraničí (nejbližší vystoupení v Praze "Live on Radio Wave" 29.11.) a uvidíme, kdy vyjde jejich v pořadí druhé album. Na "10 desek" jsem se ptal Lukáše Přikryla, 30ti letého bubeníka kapely.

Vybral jsem deset alb, z nichž některá jsou řadovky a některá bestofky, ale ke kterým se rád a opakovaně vracím. Za rok to samozřejmě mohou být jiní interpreti a jiné desky, ale teď to mám takhle (pořadí neurčuje, kterou z desek mám raději):

Siouxsie & The Banshees - The Rapture
(1995)
Smyčce zůstaly, vyzrálost vystřídala kyselost jejich prvních desek. „To je temnota vole! Na to se netancuje…“ řekl jednou bráchovi Destroyerovi někdo na koncertě Stranglers. Opravdu se na tuhle hudbu blbě tancuje. Vždycky, když se po čase vracím k této desce, jsem doslova uchvácen plností hlasu Siouxsie, geniálními rytmy Budgieho a Severinovou temnou basou. Člověk při poslechu ztrácí vědomí a běhá mu mráz po zádech. Dobře si pamatuju na jejich voodoo obřad v Paláci kultury, pro mě zřejmě stále nepřekonaný koncertní zážitek. Stáli jsme totiž s Destroyerem v první řadě.

The Beatles - Abbey Road

(1969)
Abbey Road zřejmě netřeba představovat. Pro mě je to absolutní vyváženost zvuků a melodií. Jedná se o producentsky nepřekonanou nahrávku – nic nevyčnívá, nic tam nechybí.

The Damned - Tales From The Damned

(1993)

Klasický rock`n roll s punkovou hořící koudelí u zadku – čistá práce. Jedna z kapel, jejíž jméno si fanoušci nechávali tetovat na tělo a to už tedy musí být oddanost... Tihle chlápci, dnes již ve středních letech, snad žerou uran. Deska z roku 1993 je výběrem hitů, mezi nimiž jasně září pecky jako "Discoman", "Billy Bad Breaks", "There Ain`t No Sanity Clause (Remix)", "Teenage Dream" nebo temná vypalovačka "I Believe The Impossible". Vždycky jsem znal jejich písničky jen z desek, ale pak jsem je viděl v přažském Abatonu. Větší odpal jsem na koncertě nikdy nezažil. Čas od času zavítají i do naší zaprděný kotliny. Nedoporučuji bubeníkům, rychlost je návyková a mohla by se vám zatočit hlava.

Primal Scream - Dirty Hits

(2003)
Soul, drogy a elektronika. Svižný věci i ploužáky. Some Velvet Morning je výborný "dunajský" cover úžasného country oplodňováku. Primal Scream a jejich Dirty Hits představují naději pro některé muzikanty, že vyhulit se dá i k dobrý muzice. Deska obsahuje také píseň "Swastika Eyes", jejíž text byl Radou ČRo letos v říjnu špatně interpretován a označen za fašistický. Celá kauza byla politicky nezávislou radou politizována a použita proti Radiu Wave.

Talk Talk - Spirit of Eden

(1988)
V hlavní roli ticho. Desku jsem po x letech vytáhl zase na světlo. Má neopakovatelnou komorní atmosféru, foukací harmonika přes kytarový Wah Wah je fakt úlet. Blues. Rozhodně se nejedná o klasickou koncepci popové desky a písničky. Kdo má rád skvěle sejmuté nástroje, ten si přijde na své.

The Libertines - Up The Bracket

(2002)
Neučesané, rychlé, téměř folkové písničky zahrané punkovou kapelou s jedním feťákem v čele. Je to jasná, upřímná a přímá deska. Jako toxikolog tuhle partu nebudu komentovat. Mimojiné, The Libertines patří mezi oblíbené Morrisseyeho kapely.

Morrissey - You Are The Quarry

(2004)
Ačkoliv tyhle písničky rozhodně nepatří k nejrychlejším, odsejpá to a člověku je skoro líto, když odehraje poslední track. Klasicky dobré texty, výborné kytary a celkově skvělý zvuk i výkon všech ostatních členů kapely. Často se vracím k poslechu této desky.

The Clash - London Calling

(1979)
Až popová deska jedný z nejslavnějších kapel všech dob. Asi netřeba dále představovat. Škoda, že už se kapela nedá nikdy dohromady v původním složení...

Blur - 13

(1999)
Třináctá komnata popových Blur je trochu jinde než byly předchozí desky, ale zřejmě taky proto mě tak baví. Najdete zde klasický blurovský písničky (Coffee & TV), ale taky hodně cholerické výkřiky doprovázené porouchanýma kytarama.

Robyn - Robyn

(2005)
Osmdesátkový, minimalistický, analogový rap-depeš-pop, který obsahuje jeden výjimečný velejemný kousek s kontrabasem, ozdobený krásným sexy hlasem švédské zpěvačky Robyn.

Asi je patrné, že je mi bližší britská hudba, ale třeba se to jednou změní. Třeba přestanu tenhle bordel poslouchat úplně, prodám svoje bicí, odstěhuju se na samotu mezi hory a moře, kde budu posluchat jen šumění moře. A šumění v uších, které bude pozůstatkem mé hudební minulosti...

LINKY

myspace
oficiální stránky
blog kapely