10 desek "Radka Charváta" (Sensus)

Resuscitace cyklu "10 desek" zdařena. Dalším člověkem, jenž byl tázán ohledně jemu nejbližších desek/autorů, je Radek Charvát, stojící za experimentální elektronikou projektu Sensus. Není tomu tak dávno, co vyšla na svět pod labelem Ressonus jeho první deska Humanomaly, ale bylo by bezpředmětné se jí zabývat právě zde. Aneb případné recenze nechme si na jindy, dnes se podíváme na  stěžejní cizí práce dle Radkova mínění. Jemu nejbližší desky...

Vybral jsem 8 pro mě nejvíc zlomových desek (hudebníků) v období hudebního rozhlížení, zkoumání a nasávání všeho, co se kde šustne, které jsem z mé strany podrobil zkoušce neoposlouchatelnosti. I když se v současnosti nejvíce zajímám o experimentální všechnotechniku, žádné album této větve jsem nemohl vybrat, jelikož už moc nestíhám to vše poslouchat. Devátá příčka teda patří veškeré další hudbě, desátá té tuzemské, která mě něčím oslovila. Nezávislou tvorbu navíc oceňuju zvláštním osobním bonusem ;)

Björk
1993-

Hlasové a muzikální experimenty, ženská sensualita, v podobě Björk pro mě v dokonalém souznění. Každá deska je jiná, jedinečná. Procítěné skladby, i ten nepatrný zvuk má své místo. Najdu u ní vše, co se mi v hudbě líbí a co mě na hudbě fascinuje. Více slov neumím vyjádřit.

Sigur Rós
1997-

Opět islandská hudba a pro mě opět nezapomenutelné zážitky. Zhudebněné přírodní procesy na mě neustále dýchají z pozadí… nenucené, ale naléhavé melodie jako kdyby zrovna vznikaly, zpěv nebo řev… nevadí mi, že neumím islandsky… když se zastaví čas, je mi téměř vše jedno… stačí mi piáno, smyčce, kytary, bicí a vyplouvám… tak takk…

Goldfrapp – Supernature
2006

Jednoduše znějící hravá energická instrumentální elektronika (uf :), taneční rytmy nebo písničky (?), erotická atmosféra, více-smyslné texty. Staré se v barevných kolážích snoubí s novým. Někdy komično, někdy melancholično. To mě na albech Goldfrapp nejvíc přitahuje. Mezi jejich alby já podle aktuální nálady volím to předposlední.

John Frusciante – Shadows Collide With People
2004

Syrovost, opravdovost, lehkost bláznů. Krátké emocionálně nahuštěné tracky. O výborné kytaře se hádám ani nemusím zmiňovat. Jedním dechem bych mohl bez obav zmínit další JF alba.

Leftfield – Rhythm And Stealth
1999

(dovolím si klišé) Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Do Čech stále víc pronikala elektronická a taneční hudba ze západu. A jelikož jsem se snažil téhle hudby co nejvíce vstřebat, u Vietnamců jsem koupil tohle album (až poté jsem objevil Leftism, možná proto se mi R&S líbí víc ;). Jejich zvuk je jak přízrak. Pro mě přelomové a nepřekonané album v tomhle žánru, žádnej podobnej sound jsem u nikoho jinýho neslyšel. Domnělá pochmurnost, údernost blesku, neobvyklé ne- i taneční rytmy, zaříkávání pralesních šamanů. Elektronika útočící na přírodní kořeny. A to i kdyby Vietnamec neřekl, že „to moc dobrý“…

Massive Attack – Mezzanine
1998

Kouř se líně vznáší po místnosti, občas se dotkne pruhu světla pronikající mezi závěsy, do zdí duní pomalé srdeční beaty, odněkud seshora se snáší hlasy…

U.N.K.L.E. – Never Never Land
2003

Jsem mimozemšťan já, ten v zrcadle nebo všichni kolem? Skřeky, vzlyky, mimózy, lítací melodie a space soundy… jeden dlouhej našláplej track s místama pro oddych… tak se změň nebo to změní tebe!

HUUN HUUR TU – výběr
1993-

Líbí se mi tradiční hudba, v co nejpůvodnější podobě. Skrz jinou strukturu písní, výběr a barvy nástrojů rád nahlížím do úplně jiného myšlení než je naše středopupkovskoevropanské. Vybral jsem alespoň jedno z naštěstí mnoha známých i neznámých uskupení. Není třeba složité nástroje, něco co „vrže“, cinká, píská, duní, vše (ostatní) vyjádří jedinečný alikvótní zpěv, rozprostírající se od údolí až k vrcholkům hor. Spiritualita všedního okamžiku. Usedám s neobyčejnými jezdci na koně a vyrážíme vstříc panenské asijské planině...