Sunshine (2007)

* * * * * * * * * *
„Ikarus o šesti kolech maďarské produkce na plátně... nebo jsem něco spletl?“

Solidních science fiction filmů se za poslední doby příliš neurodilo. Tím spíše, že se většina filmů slila do jednoho zážitku a rozdíly mezi nimi byly, řekněme si na rovinu, velmi minimální. Béčkové variace, odlehčené akce, resp. pokračování velkolepých ság či komiksové adaptace (aniž bych to všechno zavrhoval). Vzpomenout si na velmi kvalitní právověrnější sci-fi snímek posledních let není tak jednoduchý úkol, jak by zprvu mohlo zdát. Sunshine slibovalo naději, stejně jako samotné jméno na židličce direktora: a to sice Dannyho Boylea. Jak známe z moudrého úsloví: „Naděje umírá poslední.“ A to pasuje jednak k samotnému očekávání diváků, tak i k osudu vesmírné lodě Ikarus 2, která putuje ke Slunci jakožto jediná záchrana nejen lidského plémě, ale patrně celé Sluneční soustavy...

...přesně tak. Z planety Země je vyslána již druhá výprava k nemalému a vskutku nelehkému úkolu: „přimět“ Slunce, aby tu s námi vydrželo ještě chvilku déle. A to všechno jadernou náloží temné hmoty obřích rozměrů (padl veškerý štěpný materiál... prý). Ta první, Ikarus 1, se jaksi propadla do hlubin vesmírných, nepřicházely na Zemi žádné zprávy a mise byla očividně nesplněna. Za nějakou dobu se o totéž pokouší Ikarus s pořadovým číslem 2. Nová výprava, nová posádka napěchovaná mozky nejrůznějších profesí, avšak stále stejný cíl. Dají se očekávat komplikace, problémy na samotné lodi, dá se i očekávat, že Ikarus 2 nemusí splnit svůj úkol... a že Ikarus 1 se přeci jen ještě přihlásí o slovo. Více neprozradím ani kdyby jste mě mučili horským sluníčkem (což je nepochybně peklo). Nic z předešlých možností se nemusí vyplnit, ale dramatická nota nemusí být také nutně zapovězena. Však je Sunshine filmem pro dospělé. Vědě i fikci nakloněné...

Nakolik jsou vědecké poznatky obsažené ve filmu opravdu vědecké a nepopiratelné, je jistě otázkou. Nabízí se jednoduchý námitek v podobě faktu, že v případě vyhásínání Slunce (nebojte, to nás rozhodně brzy nečeká) se na Zemi bude nepochybně díky rozpínání oteplovat (což se zde neděje – je otázka v jaké fázi „skomírání“ se Slunce nachází) a že jaderná nálož, byť sebesilnější a sebevětší (pokud se pohybujeme v člověčích reáliích oné poměrně blízké budoucnosti), jakkoliv to může ve filmu znít přesvědčivěji, by nedokázala patrně to, co dokázat ve filmu má (pokud by se loď vůbec přiblížila tak blízko blizoučko...). Ovšem sci-fi je zajímavé i např. pro svojí svobodu teorie. Pro filmového fanouška, nikoliv akademického fyzika apod., se dají věci často a snáz akceptovat (film je o více věcech, to víme). Sunshine avšak nepůsobí jako naivní hříčka, ale jako dospělý film režiséra, který věděl co chce natočit a dokonce i pro koho natočit. O kalkulu se nedá hovořit, přesto Danny Boyle míchá osvědčené s tím, co fanoušci před. komornějších sci-fi mají tak rádi (patřím bezesporu k nim). A tím si tedy připravuje půdu pro kladné přijetí. Sunshine se však nepodbízí a rafinovanost některých záběrů dává vzpomenout (někdy až příliš okatě) na slavnější filmové opusy let dřívějších. A to je myslím dostatečná pochvala.

Bylo to asi několikrát v souvislosti s filmem řečeno, ale nemohu to opomenout: první polovina snímku je skutečně napínavá, nechává v očekávání a komorní duch nás provází tařka na každém rohu. Úsporné, leč naprosto vyhovující. Obraz je působivý, herecké úlohy vhodné a divák se nejen kochá, ale myšlenkami pluje vpřed a očekává neočekávané. Nebo alespoň já očekával. V konfrontaci s první polovinou ta druhá ovšem působí těžkopádněji. Alespoň jsem nabyl toho dojmu. V nutnosti vytvořit nějakou další zápletku a připlést do toho osudy posádky, přichází některé nedostatky vzniklé hlavně z dovypravování a z klasicky vložených thrillerových prvků či hrdinských manýr. Až jsem si kolikrát řekl, že mezi tou záplavou podařených nápadů a úchvatných záběrů je vše příliš zbytečné. Stejně jako úplný závěr, který kdyby chyběl a zanechalo se více otázek, patrně by se spousta lidí, včetně mého skromného já, vůbec nezlobila a neronila slzy. Ovšem Boyleovo rozhodnutí je svatým právem režiséra.

Anonymita posádky není tak extrémní, jako v tolikrát citované Kubrickově Vesmírné odysee, přesto je sympatické, že se nedovídáme zbytečně mnoho a zachováváme si přínosný nadhled, možná odstup. Ano, soucítíme s některými jedinci a osud vnímáme, snažíme se pochopit, ale žádné vydírání se nekoná. Ani když čekáme citlivou, možná až romantickou notu. Sympatické, nic nás tak nevytrhuje od soustředění. A že herecký ansámbl byl vybrán vhodně, o tom žádných pochyb. Zřejmě nejzásadnější roli obsadil charismatický Cillian Murphy aka Capa (ne, mluvím stále týmž jazykem), jehož sytě modré oči silně kontrastují s často rudými záběry. K radosti ženského publika, nejspíše. Jedině on může zacházet s tak velkou náloží, proto je možná i jedním z nejpotřebnějších. Až na pár momentů je vše v „personálním oddělení“ naprosto v pořádku, dokonce i „překvapení“ s jednou postavou-vetřelcem (nevím proč, ale asociovalo mi to všechno lehce Apokalypsu či Roye Battyho z Blade Runnera...), není tak samoúčelné a zbytečné, jak by se dalo očekávat. Ovšem ne všechna vyústění jsou košer, pravda pravdoucí.

Audiovizuálně jde o klenot. Tím spíše, že rozpočet nebyl tak závratný. Danny Boyle projevil smysl pro dobrý film a nechal zapomenout i na pár nedávných režisérských omylů. Hudebně a zvukově je Sunshine skutečně na výši a kdo to nečekal, byl podle mého čirý blázen. Však tento anglický režisér hudebně nikdy vyloženě nezklamal. Tentokrát si pozval ke spolupráci staré známé Johna Murphyho a Underworld, kteří s ním spolupracovali již na Trainspottingu, resp. skladba Born Slippy se stala právoplatným tanenčím hitem no. 1. A je o co stát. Ve vypjatých chvílích, např. kdy sluneční paprsky pomalu postupují prostorem a hledají svou oběť, je zážitek neomylný a bezchybný. Ne, zvukově se nedá naprosto nic vytýkat.

O kvalitách i nedostatcích jsem se zmínil výše, opakovat se by bylo zbytečné. Shrnu recenzi slovy, že Sunshine, ač jistě nedosahuje magické působivosti některých sci-fi klenotů (ovšem často již hodně dávno natáčených) a je svým způsobem možností pro řadu různých diváků a tím pádem stále celkem přístupné, je filmem navýsost kvalitním, nevtíravým a návštěva kina není rozhodně zahozenou investicí, to garantuji. Bylo by dobré, kdyby současná sci-fi produkce měla více takových snímků jako je Sunshine. I přes nesporné chyby aspirant na nejlepší sci-fi posledních několika let.

"Kaneda, what can you see?"