10 Desek "Petra Plisky" (Newmusic)

Jako prvního v kontextu se vznikem hudební podsekce "deset desek" jsem oslovil Petra Plisku, hudebního publicistu z Newmusic. Oč běží? Zeptal jsem se ho na 10 pro něj nejzásadnějších a jemu nejbližších desek, případně autorů. Jeho odpověd a zároveň hudební vkus je rozprostřena na dalších řádcích. Věřím, že nejeden z vás se s jeho hudebním cítěním ztotožní.

Nedá se to nacpat do 10 desek, navíc moje nejzásadnější alba jsou ta, která jsem poslouchal na konci minulé dekády a ty už si dneska moc nepouštím. Nechce se mi psát o Radiohead nebo Massive Attack. Věci o kterých píšu si pouštím v některých případech už několik let a pořád jsou pro mě čerstvé.

Trentemoller - The Last Resort

Nejde o žádný hype, Trentemoller je ve svém žánru (na tohle se nedá přilepit pouhá nálepka "techno") jeden z nejlepších a poslech tohoto alba je skutečně dobrodružství.

Belle & Sebastian - If You´re Feeling Sinister

Tohle je rozhodně jedno z mých nejzásadnějších alb. Moje první seznámení s Belle & Sebastian proběhlo právě u něj. Mám k němu velký vztah.

Ellen Allien - Berlinette

Stejný případ jako Trentemoller. Spousta lidí řeší jak moc je cool, přitom za ní mluví skvělá hudba. Berlinette je její nejlepší album a zároveň jedno z nejlepších elektro/techno počinů co znám. Po těch čtyřech letech zní stále velmi svěže.

Delgados - The Great Eastern
Sice už neexistují, ale udělali za své působnosti spoustu práce. Tohle je taková citovka - pokaždé mě dojme a ve sluchátkach mi hraje už taky nejaký ten pátek.

Lali Puna - Scary World Theory

Jeden z prvních kontaktů s německou scénou šel právě skrz tuhle krásnou introvertní hudbu. Pražský koncert Lali Puny byl pro mě velký zážitek.

Modern Jazz Quartet - Lonely Woman

Nejsem velký odborník na jazz, ale tohle album mám hrozně rád. Už jen proto jak skvěle se v noci poslouchá. Cool jazz mám vůbec hodně v oblibě, vadí mi ty pozdější věci ze začátku sedmdesátých let, kdy se tomu začalo říkat "jazzrock". To už není hudba pro lidi, ale pro muzikanty.

The Roots - Game Theory

Americký hip hop jsem nikdy moc nesjížděl. Vždycky jsem měl rád spíš ty abstraktnější a instrumentálnější věci, ale The Roots jsou naprosto skvělí a jejch poslední věc Game Theory je plná nápadu a je znát, že jí nahráli skvělí muzikanti.

Vladimir Cosma - Best Of

Jsem velký milovník francouzské filmové hudby a Vladimir Cosma je můj největší oblíbenec. Tahle skvělá "Bestofka" obsahuje všechny důležité věci. Od Blondýna, přes Hračku až po Rabiho Jacoba. Je to spíš výběr jeho pohodovějších, jak říkám já - "šviháckých věcí", ale mám rád i některé jeho sentimentálněji laděné soundtracky.