Setkání s Franzem K.
Kdo se stará jen o budoucnost, je méně předvídavý než ten, kdo se stará jen o okamžik, neboť se nestará ani o ten okamžik, ale jen o jeho trvání. - Franz Kafka
Vliv Franze Kafky na mou osobu se zdá především v mých současných letech jako stěžejní. Alespoň co se týče vlivu, jaký na člověka spisovatelé a jejich nejlepší práce mohou mít. Ano, Franz Kafka není jediný, nalezli by se další a u nich bych nemohl vynechat především Alberta Camuse, avšak je tu jedno ale. Docela podstatné. Nikoho z velkých spisovatelů blízkých mému srdci a myšlení nemám tak blízko, jako právě Kafku. Však v Praze pobýval, pracoval, žil svůj život a především tvořil. Nechci se v tomto článku věnovat primárně jeho hlavním, povětšinou nedokončeným dílům vydaným proti autorově vůli (pochopitelně Maxem Brodem), nýbrž své vlastní cestě, pracovně nazvané: "Setkání s Franzem K." Cestě do Kafkova města, které se stačilo za ty léta notně proměnit a které však na svého spisovatele v žádném ohledu nezapomnělo. Ne vždy jsou však ony vzpomínky kladného rázu, aneb další řádky napoví.
Jak jinak to nazvat než zvláštní symbolikou. Rozhodnut, že den strávím ve stopách Franze Kafky, vystoupil jsem na nádraží... Franze Kafky. Skutečně. Můj výlet do spisovatelova města začal na nádraží v pražských Holešovicích, které nese alternativní název "Nádraží Franze Kafky". Náhoda, avšak velmi zajímavá. Možná po tom prvotním Kafkovském nádražáckém nadšení jsem očekával i po autorovi pojmenované stanice metra, ale pak jsem si přeci jen uvědomil reálný stav věcí. Nakonec jsem nebyl v metru ani v Praze poprvé (a vlastně ani podruhé).
Chmurné počasí podporované silnějším větrem mě doprovázelo po celou cestu na první bod mého zájmu. Paradoxně místo, kde Franz Kafka odpočívá, a sice Nový židovský hřbitov. Zde se však koná překvapení další. Aneb opravdu si musím vzít tradiční židovskou pokrývku hlavy, na což vytrvale poukazuje místní správce? Nakonec proč i přes můj severský ateismus nevyhovět a nestát se pro danou chvíli židovským stoupencem (koneckonců Kafka Židem také byl). Hřbitov zel prázdnotou a nakonec jsem potkal jedinou skupinku mladých cizinců. Mířili také k jeho hrobu, aneb zřejmě nejslavnější nebožtík v dohledu. Byl to zvláštní pocit dívat se na hrob tuberkulózou předčasně ukončeného života nesporného génia, introvertního intelektuála ztrápeného úřednickou prací, který předběhl svou dobu a dal vzniknout velice osobitým a opravdu silným dílům, pro mne osobně i předvoji lit. existencionalismu (když pominu dřívější německé filozofy). Je zajímavé dát si i do souvislosti snadno na mysl přicházející fakt, že neklidné 20. století skrze naskrze prolnuté totalitními systémy právě Kafkova díla posílilo a např. Proces získal s léty dalšího rozměru. Nejenom za ten absurdní byrokratický (CK) aparát, nepochopitelný v jádru a neuchopitelný na povrchu, ale ruku v ruce s ním i např. justiční systém, vedoucí odsouzeného od dveří ke dveřím až na popraviště. Analogie např. s pozdějšími komunistickými procesy nabíledni.
Zvláštně zamyšlen, ne však ve špatném rozmaru, odcházel jsem ze hřbitova a konečně TO (na Kinga zapomeňte) viděl na vlastní oči. Údajně jeden z největších architektonických paskvilů současné moderní Prahy Hotel Don Giovanni. Ale ono to opravdu není podařené, to se musí odpůrcům nechat. K objektu zcela nepasující okna, zbytečná rozhlehlost i výška, to jsou jen letmé postřehy kolemjdoucího. Ale možná bych se tam nechal ubytovat, hm. Kde jsem to skončil?
Mou další zastávkou mělo být Muzeum Franze Kafky nebo, chcete-li, Město K. Franz Kafka a Praha (tak zní přesný název). Ne až tak dlouho fungující v Cihelné na Malé straně. Překvapilo mě nulové zastoupení z české obce návštěvníků, překvapila mě zajímavá působivá instalace a vůbec velmi podařená grafická stránka celé expozice. Ano, bylo znát, že je vše lehce uzpůsobeno zahraničním turistům, jakože další příležitost propagace hlavního města (pod rouškou Prahy jako "existencionálního prostoru", nepochybně však Kafku ovlivňujícího), ale nijak zvlášť mě to nerušilo (ani s Kafkou spíše okrajově související dodatky). Poměrně zajímavá byla snaha sekce "Imaginární topografie" přivést k realitě ony teorie, že Praha se vyskytuje také přímo v Kafkových příbězích - jen s tím, že nejsou uvedeny topografické názvy. Ať už je to jakkoliv, jedno je nesporné: ta zvláštní neurčitost prostředí a budov v Kafkových knihách v kombinaci s až snovým procházením prostorem a podivně tekoucím časem - to vše je hodno čtenářovy fascinace.
Procházel jsem jednotlivé místnosti, díval se na původní výtisky knih, četl dopisy psané Kafkovým rukopisem v češtině i němčině (oprášil jsem bídné znalosti), prohlížel dobové fotografie i kresby, projížděl očima jakési anotace na černých tabulích, chvílemi se zastavoval, tiše rozhlížel kolem nebo naslouchal reprodukované hudbě (k dispozici byly i nějaké vizuální programy). Příjemné prostředí. A to nejlepší mělo přijít... chodby po strop zastavěné zásuvkami se spisy. Většinou Josefa K. Velmi působivé. Avšak prohlídka celého muzea... i velmi krátká. Navíc: skutečně jsem se dověděl tolika nových informací? Patrně ne. Výtvarnost expozice nepochybně předčila obsah, ale nelituji.
"Teď bych si dovedl představit takovou menší odpoledně podvečerní kávu v nějakém útulném podniku...", říkal jsem si při odchodu z muzea (dobře, má obsese kavárnami odhalena). Věděl jsem, že se kdesi v centru (teď se můj "topografický" popis blíží tomu Kafkovskému) nachází jisté Franz Kafka Café, ale nepůjde jen o nějaké turistické lákadlo pro neznalé? No, půl na půl, chtělo by se říci. Vedle zmíněné kavárny se nachází dům, který má s Kafkou jistou konexi, což bude nakonec patrně vše (vyjma portrétů Kafky uvnitř podniku). Ovšem na tom prakticky nesejde. Spíše než nějaká kavárna, což je koneckonců pro mne velmi kulturní a čtenářské prostředí, mě ale irituje skutečnost, že Kafka je doslova v Praze "prodáván". A zahraniční turisté to pochopitelně kvitují... koupit si Kafku na čemkoliv reklamním je věru snadný úkol. Komercionalizace funguje pochopitelně i jinde ve světě. I díky ní některá místa Prahy v centru zcela jistě ztratila svůj původní duch (nebo chcete-li genius loci), Kafka je jen zrnkem, avšak pro mne osobně docela nevítaným. Vidět několik cizinců vedle sebe s tričkem nesoucím zprofanovanou fotkou očí Franze Kafky mi přišlo spíše komické. Tak snad alespoň nějaké jeho dílo četli...
Následně jsem navštívil/shlédl ještě několik domů, ve kterých spisovatel žil, pracoval a pochopitelně také jistě tvořil, ale zmiňovat se o každém mém kroku... by bylo asi příliš. Původně jsem chtěl tento článek koncipovat spíše jako cestopisné zápisky z Prahy a míst, které jsem navštívil, ale jak je vidno, zmínkám o samotných dílech a spisovateli jsem se stejně nevyhnul. Franz Kafka, před nímž jsem měl před čtením Proměny (jež se mi dostala do rukou vůbec jako první jeho kniha) poměrně velký respekt, je ve světě literatury pojmem a jeho díla jsou pro mnohé inspirací i fascinací zároveň. Ať už berete Kafkovy charakteristické znaky prací jakkoliv a nahlížíte na jeho život a kompletní dílo po svém, popřít jeho vliv na nejen literaturu let mnohem pozdějších nelze.
Pozn. Po přečtení veškerých Kafkových korespondencí, deníků, získání fotografické knihy o jeho městských stopách (údajně odproštěných od běžných, fakticky nepřesných, turistických tras), navštívení Knihovny Franze Kafky (vše se nedá stihnout za jediný den) a I. Bienale Kafka/Borges připravím článek další.
LINKY
Jak jinak to nazvat než zvláštní symbolikou. Rozhodnut, že den strávím ve stopách Franze Kafky, vystoupil jsem na nádraží... Franze Kafky. Skutečně. Můj výlet do spisovatelova města začal na nádraží v pražských Holešovicích, které nese alternativní název "Nádraží Franze Kafky". Náhoda, avšak velmi zajímavá. Možná po tom prvotním Kafkovském nádražáckém nadšení jsem očekával i po autorovi pojmenované stanice metra, ale pak jsem si přeci jen uvědomil reálný stav věcí. Nakonec jsem nebyl v metru ani v Praze poprvé (a vlastně ani podruhé).
Chmurné počasí podporované silnějším větrem mě doprovázelo po celou cestu na první bod mého zájmu. Paradoxně místo, kde Franz Kafka odpočívá, a sice Nový židovský hřbitov. Zde se však koná překvapení další. Aneb opravdu si musím vzít tradiční židovskou pokrývku hlavy, na což vytrvale poukazuje místní správce? Nakonec proč i přes můj severský ateismus nevyhovět a nestát se pro danou chvíli židovským stoupencem (koneckonců Kafka Židem také byl). Hřbitov zel prázdnotou a nakonec jsem potkal jedinou skupinku mladých cizinců. Mířili také k jeho hrobu, aneb zřejmě nejslavnější nebožtík v dohledu. Byl to zvláštní pocit dívat se na hrob tuberkulózou předčasně ukončeného života nesporného génia, introvertního intelektuála ztrápeného úřednickou prací, který předběhl svou dobu a dal vzniknout velice osobitým a opravdu silným dílům, pro mne osobně i předvoji lit. existencionalismu (když pominu dřívější německé filozofy). Je zajímavé dát si i do souvislosti snadno na mysl přicházející fakt, že neklidné 20. století skrze naskrze prolnuté totalitními systémy právě Kafkova díla posílilo a např. Proces získal s léty dalšího rozměru. Nejenom za ten absurdní byrokratický (CK) aparát, nepochopitelný v jádru a neuchopitelný na povrchu, ale ruku v ruce s ním i např. justiční systém, vedoucí odsouzeného od dveří ke dveřím až na popraviště. Analogie např. s pozdějšími komunistickými procesy nabíledni.
Zvláštně zamyšlen, ne však ve špatném rozmaru, odcházel jsem ze hřbitova a konečně TO (na Kinga zapomeňte) viděl na vlastní oči. Údajně jeden z největších architektonických paskvilů současné moderní Prahy Hotel Don Giovanni. Ale ono to opravdu není podařené, to se musí odpůrcům nechat. K objektu zcela nepasující okna, zbytečná rozhlehlost i výška, to jsou jen letmé postřehy kolemjdoucího. Ale možná bych se tam nechal ubytovat, hm. Kde jsem to skončil?
Mou další zastávkou mělo být Muzeum Franze Kafky nebo, chcete-li, Město K. Franz Kafka a Praha (tak zní přesný název). Ne až tak dlouho fungující v Cihelné na Malé straně. Překvapilo mě nulové zastoupení z české obce návštěvníků, překvapila mě zajímavá působivá instalace a vůbec velmi podařená grafická stránka celé expozice. Ano, bylo znát, že je vše lehce uzpůsobeno zahraničním turistům, jakože další příležitost propagace hlavního města (pod rouškou Prahy jako "existencionálního prostoru", nepochybně však Kafku ovlivňujícího), ale nijak zvlášť mě to nerušilo (ani s Kafkou spíše okrajově související dodatky). Poměrně zajímavá byla snaha sekce "Imaginární topografie" přivést k realitě ony teorie, že Praha se vyskytuje také přímo v Kafkových příbězích - jen s tím, že nejsou uvedeny topografické názvy. Ať už je to jakkoliv, jedno je nesporné: ta zvláštní neurčitost prostředí a budov v Kafkových knihách v kombinaci s až snovým procházením prostorem a podivně tekoucím časem - to vše je hodno čtenářovy fascinace.
Procházel jsem jednotlivé místnosti, díval se na původní výtisky knih, četl dopisy psané Kafkovým rukopisem v češtině i němčině (oprášil jsem bídné znalosti), prohlížel dobové fotografie i kresby, projížděl očima jakési anotace na černých tabulích, chvílemi se zastavoval, tiše rozhlížel kolem nebo naslouchal reprodukované hudbě (k dispozici byly i nějaké vizuální programy). Příjemné prostředí. A to nejlepší mělo přijít... chodby po strop zastavěné zásuvkami se spisy. Většinou Josefa K. Velmi působivé. Avšak prohlídka celého muzea... i velmi krátká. Navíc: skutečně jsem se dověděl tolika nových informací? Patrně ne. Výtvarnost expozice nepochybně předčila obsah, ale nelituji.
"Teď bych si dovedl představit takovou menší odpoledně podvečerní kávu v nějakém útulném podniku...", říkal jsem si při odchodu z muzea (dobře, má obsese kavárnami odhalena). Věděl jsem, že se kdesi v centru (teď se můj "topografický" popis blíží tomu Kafkovskému) nachází jisté Franz Kafka Café, ale nepůjde jen o nějaké turistické lákadlo pro neznalé? No, půl na půl, chtělo by se říci. Vedle zmíněné kavárny se nachází dům, který má s Kafkou jistou konexi, což bude nakonec patrně vše (vyjma portrétů Kafky uvnitř podniku). Ovšem na tom prakticky nesejde. Spíše než nějaká kavárna, což je koneckonců pro mne velmi kulturní a čtenářské prostředí, mě ale irituje skutečnost, že Kafka je doslova v Praze "prodáván". A zahraniční turisté to pochopitelně kvitují... koupit si Kafku na čemkoliv reklamním je věru snadný úkol. Komercionalizace funguje pochopitelně i jinde ve světě. I díky ní některá místa Prahy v centru zcela jistě ztratila svůj původní duch (nebo chcete-li genius loci), Kafka je jen zrnkem, avšak pro mne osobně docela nevítaným. Vidět několik cizinců vedle sebe s tričkem nesoucím zprofanovanou fotkou očí Franze Kafky mi přišlo spíše komické. Tak snad alespoň nějaké jeho dílo četli...
Následně jsem navštívil/shlédl ještě několik domů, ve kterých spisovatel žil, pracoval a pochopitelně také jistě tvořil, ale zmiňovat se o každém mém kroku... by bylo asi příliš. Původně jsem chtěl tento článek koncipovat spíše jako cestopisné zápisky z Prahy a míst, které jsem navštívil, ale jak je vidno, zmínkám o samotných dílech a spisovateli jsem se stejně nevyhnul. Franz Kafka, před nímž jsem měl před čtením Proměny (jež se mi dostala do rukou vůbec jako první jeho kniha) poměrně velký respekt, je ve světě literatury pojmem a jeho díla jsou pro mnohé inspirací i fascinací zároveň. Ať už berete Kafkovy charakteristické znaky prací jakkoliv a nahlížíte na jeho život a kompletní dílo po svém, popřít jeho vliv na nejen literaturu let mnohem pozdějších nelze.
Pozn. Po přečtení veškerých Kafkových korespondencí, deníků, získání fotografické knihy o jeho městských stopách (údajně odproštěných od běžných, fakticky nepřesných, turistických tras), navštívení Knihovny Franze Kafky (vše se nedá stihnout za jediný den) a I. Bienale Kafka/Borges připravím článek další.
LINKY
Štítky: blog, literature
posted by ad-k at 3/20/2008 01:09:00 odp.
|
2 comments
